Dětské říkanky

Tři kuličky hrášku


Tři kuličky hrášku

pod polštář si dám,

chtěla bych mít brášku

hračky, ty už znám.

A tak možná ráno

až se probudím,

najdu místo hrášku

to, o čem tak sním.


Bílá mašle


Šla jsem včera do školky

a nesla si v tašce

malé krásné bačkorky

na nich bílá mašle.

Až ze školky půjdu domů,

uklidím je pečlivě,

aby jejich bílá mašle

svítila mi zářivě.


Dětské říkanky

Máte rádi dětské říkanky? Já ani nevěděla, že se mi tak líbí, než jsem je začala psát. Vlastně skládat, protože pro mě představují jazykové puzzle. Zamilovala jsem si jejich hravost a jakousi nevinnost. Když říkanku píši, myslím přitom občas na nějaké konkrétní dítě a jeho charakter, nebo na nějakou pro dítě významnou událost. Na říkanky musím mít ten správný den a tu správnou chvíli. Potom se sypou z rukávu, jakoby jejich skládání byla ta nejběžnější věc na světě.


Divila se Aninka


Divila se Aninka

proč mají dvě miminka

proč maminka z nemocnice

nepřivezla dětí více

v domě mají místa dost

děti ty jsou pro radost.


Kuba dostal motorku


Kuba dostal motorku,

zapomněl ji na dvorku,

uviděl to vítr z polí,

prolétl se po okolí,

a Kubovu motorku,

odnesl si ze dvorku.


Slepičky šly po dvorku


Slepičky šly po dvorku

a hledaly lékorku

chtěly ji dát kohoutkovi

co ho dneska v krku bolí,

ale místo bonbónu

vlezly si do trombónu

zakvokaly písničku

o tom jeho zdravíčku.


Jelo, jelo autíčko


Jelo, jelo autíčko

po silnici k městu

zavolalo: Sluníčko,

zasviť mi na cestu!

A sluníčko zasvítilo,

zasvítilo, zahřálo,

autíčko se usmívalo,

všem hezký den popřálo.


Kohouti dnes kokrhají


Kohouti dnes kokrhají,

kikirikí, co se děje?

Přijeli k nám muzikanti,

přivezli i čaroděje,

kolotoče, houpačky,

vyčaruje nám hračky.


Malovala Natálka


Malovala Natálka,

malovala knížku,

co v ní tančí Amálka

víla z Večerníčku.

A co ještě malovala?

Přece malou slepičku,

co přinesl včera táta,

v upleteném košíčku.


Viki a Vilda


Viki utek do lesa,

Vilda za ním běží.

Volá, kam to utíkáš?

Vždyť už hustě sněží!

Nesu zvěři jablíčka,

taky trochu zrní,

zaplní si svá bříška,

a zima jim není.


Culíčku, culíčku


Culíčku, culíčku, zlobivý,

proč neposedíš na chvíli?

Houpeš se ze strany sem a tam

nahoru dolů a kdo ví kam,

lechtáš mě po krku, po tváři

čekáš, až mé oči zazáří.


Adélka si hraje venku


Adélka si hraje venku

a najednou slyší mňau,

zastaví se, napne uši,

a pak zase mňau, mňau, mňau.

Nedá jí to, a tak hledá,

leze všude, sem a tam,

bedýnka se náhle zvedá

a kdo pod ní, kdo je tam?

Dvě koťata mourovatá

zvědavě se dívají,

ptáčci sedli na větývku,

vesele jim zpívají.